Městské zemědělství v Praze zažívá v posledních letech rozmach. Zájem veřejnosti o lokální potraviny roste, přibývá komunitních zahrad a ekologických farem, které oživují krajinu i vztah k půdě přímo v srdci hlavního města. Nicméně rozvoj městského zemědělství v České metropoli naráží i na situace, které by stálo za to zlepšit. Jedním z nejpalčivějších problémů, s nímž se ekologičtí zemědělci potýkají, je systém prodlužování pachtů. Ten bohužel nereflektuje realitu zemědělské práce, nenabízí možnost jisté kontinuity, což farmářům jejich práci značně komplikuje a někdy i ohrožuje samotnou jejich existenci.
Příkladem může být zkušenost farmáře, který hospodaří ekologicky na několika pozemcích na okraji metropole. Ta odhaluje, jak křehká může být kontinuita zemědělského projektu, pokud není podpořená stabilním a předvídatelným systémem. Na část jejich pozemků, které má tato farma propachtované od hlavního města, jim končí pětiletá smlouva a o dalším využití rozhodne veřejná soutěž. V té ale není zohledněna žádná kontinuita, zkušenost ani předchozí péče o pozemek – jediným kritériem je výše nabídky. Tím se tak farmář, který se o pozemek 5 let staral, ocitá v nejistotě.
A právě tato nejistota je pro zemědělce zásadní komplikací. „Plánujeme sezónu už od zimy. Pokud nevíme, jestli budeme moci pozemek v následující sezoně dál využívat, nemůžeme nic zasít ani si domlouvat odběratele. Letos jsme proto část pozemku raději úplně vyřadili z produkce, protože nebyla žádná jistota, že úrodu budeme moci sklidit,“ vysvětluje farmář. Výzva k podání žádostí o pacht byla ze strany úřadu vyhlášena až začátkem července – uprostřed sezóny, kdy je na jakékoli změny už pozdě.
S tím souhlasí i Štěpán Říha, který hospodaří na několika hektarech městských pozemků v Letňanech a Jinonicích a dodává: “Určitě by jediným kritériem pro nabídky pachtu neměla být jen výše nabídky, ale i další kritéria jako způsob hospodaření, podpora biodiverzity, míra zapojení veřejnosti, vzdělávací a osvětový přesah projektu či míra zapojení znevýhodněných skupin”.
Navíc výběrové řízení skončí cca 2 měsíce před koncem pachtovní smlouvy, v případě, že pozemek nezískají, mají farmáři jen zhruba měsíc na jeho vyklizení. I to je pro drobného zemědělce značná komplikace, jelikož nedisponuje ani technickým, ani personálním vybavením potřebným na přesun stávajících výsadeb a pěstebního zázemí. „Nemáme velké stroje ani tým zaměstnanců. Děláme to ručně, v malém měřítku, a pokud bychom měli všechno stihnout během měsíce, je to pro nás zničující,“ dodává farmář.
Řešení přitom existují. Patří mezi ně například předem dané a včasné termíny pro prodloužení pachtu – ideálně mezi sezónami, tedy od podzimu do brzkého jara. Dále by bylo možné uvažovat o předpachtovním právu pro stávající zemědělce, kteří o pozemek pečují a chtějí pokračovat. A v případě, že pozemek připadne někomu jinému, by měl být farmářům poskytnut dostatečný čas na důstojný přesun. Farmáři by uvítali, pokud by smlouvy bylo možné uzavřít alespoň na 10 let, nebo že by bylo prvních 5 let zkušebních, a pak by se dalo uzavřít smlouvu na neurčito.
Městské ekologické zemědělství nabízí praktický způsob, jak propojit město s krajinou a přiblížit lidem, odkud pochází jejich jídlo. Přináší příležitosti pro místní produkci, vzdělávání i udržitelné využití půdy. Aby ale mohlo fungovat dlouhodobě a efektivně, je potřeba, aby pravidla a podmínky byly jasné, stabilní a přiměřené. Pokud se podaří vytvořit prostor pro věcnou diskusi a hledání konkrétních řešení, může se situace postupně posunout k lepšímu a poskytnout hospodařícím farmářům větší jistotu i stabilitu.
Článek připravila Klára Hrdá jako součást projektu:
ViVid – Apprendre, entraîner et former vers les 3 V des réseaux alimentaires citoyens: Viabilité, Visibilité, Vivabilité, Erasmus project: 2023-1-FR01-KA220-ADU-000165801
Financováno Evropskou unií. Názory vyjádřené jsou názory autora a neodráží nutně oficiální stanovisko Evropské unie či Evroské výkonné agentury pro vzdělávání a kulturu (EACEA). Evropská unie ani EACEA za vyjádřené názory nenese odpovědnost.
