Městské farmy a komunitní zahrady už dávno nejsou jen místem, kde se pěstuje zelenina. Ve městě představují i prostor pro pohyb, setkávání a obnovu vztahu k půdě i k jídlu. Právě dobrovolnictví v tom hraje důležitou roli. Nejen jako pomoc farmě, ale i jako příležitost pro lidi, kteří chtějí dělat něco smysluplného rukama, být chvíli venku a vystoupit z rytmu kanceláře a obrazovek.
Zkušenosti z pražských městských farem ukazují, že lidé často nepřicházejí primárně kvůli úrodě. Mnohem častěji hledají fyzickou aktivitu, pobyt na čerstvém vzduchu a pocit, že jejich čas vede k něčemu konkrétnímu a užitečnému. Na Metrofarm na Císařském ostrově se proto osvědčil pravidelný model dobrovolnických pracovních skupin. Jak popisuje Vendula Donátová, work party se konají každou středu a neděli, zabírají zhruba tři hodiny a zájemci si případně mohou odnést i bedýnku zeleniny. Právě přiměřený rozsah a pravidelnost dělají z dobrovolnictví aktivitu, kterou lze zařadit do běžného života.
Důležité je i to, jak se lidé o podobných možnostech dozvídají. Ne vždy fungují nejlépe sociální sítě. V případě MetroFarm se ukazuje, že dobře zabírá i fyzická viditelnost, například letáčky na univerzitách. Na farmu tak přicházejí studenti, lidé z kanceláří i ti, kdo zkrátka hledají jiný způsob, jak trávit odpoledne nebo víkend.
Podobnou zkušenost mají i na Prokopské farmě. Také tam se potvrzuje, že dobrovolnický den je pro mnoho lidí formou aktivního resetu. Jak říká Lucie Gallagher, někteří dobrovolníci sem míří vlastně podobně jako do fitka. Jen místo stroje nebo běžeckého pásu pracují se záhonem, půdou a konkrétními úkoly, za nimiž je vidět výsledek. Právě tahle srozumitelnost a hmatatelnost je jedním z důvodů, proč městské zemědělství přitahuje i lidi, kteří s pěstováním dosud neměli větší zkušenost.
Dobrovolnictví na městských farmách je tak víc než jen výpomoc. Je to způsob, jak mohou obyvatelé města zažít realitu pěstování, protáhnout tělo, vyčistit si hlavu a současně se dotknout tématu, které je jinak často skryté za regálem supermarketu. Městské zemědělství v tomto směru nabízí něco, co běžné městské prostředí často neumí: propojení fyzické práce, smysluplnosti a vztahu k místu.
Aby ale takové zapojení fungovalo dlouhodobě, nestačí jen nadšení a dobrá vůle. Dobrovolnictví potřebuje také jasné vedení, organizaci a zázemí. Právě to ukazuje další zkušenost z městských farem a komunitních zahrad.
Článek vznikl s podporou hl. m. Prahy v rámci projektu Rozvoj městského ekologického zemědělství v Praze
