Biopotraviny nejsou jen o zdravějším talíři. Poskytují více minerálů a vitamínů, neobsahují rezidua pesticidů a jejich produkce méně zatěžuje půdu, vodu i ovzduší. Ekologické zemědělství navíc vytváří více pracovních míst a podporuje zaměstnanost na venkově. Integrace biopotravin do veřejného stravování tak není jen otázkou zdraví a chuti, ale má i výrazný společenský a ekonomický přesah.
Česká realita: zatím jen první krok
Podíl biopotravin ve veřejném stravování je v Česku zatím velmi nízký – povinné minimum činí 5 %, u škol dokonce pouze 2 %. Podle Tomáše Uhnáka z Asociace místních potravinových iniciativ (AMPI) jde ale alespoň o důležitý první krok, na který se dá navázat.
Mezi hlavní bariéry patří:
-
nedostatek ekologických zemědělců schopných pokrýt rostoucí poptávku,
-
chybějící infrastruktura pro zpracování a distribuci,
-
a potřeba mezičlánků, které propojí zemědělce s jídelnami, školami či nemocnicemi.
Bez nich musí veřejné instituce složitě domlouvat dodávky s desítkami jednotlivých producentů.
Proč na tom záleží
Veřejné stravování není okrajovou záležitostí. Jak upozorňuje Tomáš Uhnák, jde o součást širokého systému, který zasahuje životy většiny obyvatel a má zásadní politický význam.
-
Ve školních jídelnách se stravuje zhruba 77 % dětí a studentů.
-
V kantýnách obědvá třetina zaměstnanců.
-
Nemocnice denně vydají desetitisíce porcí.
Český systém veřejného stravování tak patří v přepočtu na obyvatele k nejrozsáhlejším na světě.
Tři hlavní dopady
Podle Uhnáka lze dopady veřejného stravování rozdělit do tří kategorií:
-
Zdravotní – jídelny vyrovnávají rozdíly mezi rodinami. Zatímco v některých domácnostech nechybí ryby, zelenina a celozrnné produkty, jinde dominují ultrazpracované potraviny. Veřejné stravování pomáhá tyto rozdíly stírat a podporuje zdravější návyky.
-
Socioekonomické – školní jídelny a nemocnice demokratizují přístup ke kvalitním potravinám, bez ohledu na sociální zázemí. Jedna švédská studie například ukázala, že děti měly největší podíl zeleniny právě ze školního oběda – bez ohledu na to, z jakého prostředí pocházely.
-
Environmentální – vyšší podíl biopotravin znamená menší zátěž pro půdu, vodu a ovzduší a zároveň větší podporu regionálních farmářů a lokálních ekonomik.
Kam dál?
Debata o biopotravinách ve veřejném stravování není jen o kvalitě oběda v jídelně. Je to otázka zdraví celé společnosti, budoucnosti českého venkova a udržitelnosti našeho zemědělství.
„Veřejné stravování demokratizuje přístup ke kvalitním potravinám,“ shrnuje Uhnák. „Otázkou zůstává, zda jako společnost chceme této příležitosti skutečně využít.“
Náš text vychází z rozsáhlé reportáže: Adéla Svatba – Gastronomie z pekla: Proč české nemocnice deptají pacienty strašidelnou stravou, na jehož vzniku se Tomáš Uhnák spolupodílel.
