Městské zemědělství v Praze zažívá v posledních letech rozmach. Zájem veřejnosti o lokální potraviny roste, přibývá komunitních zahrad a ekologických farem, které oživují krajinu i vztah k půdě přímo v srdci hlavního města. Nicméně rozvoj městského zemědělství v České metropoli naráží i na situace, které by stálo za to zlepšit. Jedním z nejpalčivějších problémů, s nímž se ekologičtí zemědělci potýkají, je systém prodlužování pachtů. Ten bohužel nereflektuje realitu zemědělské práce, nenabízí možnost jisté kontinuity, což farmářům jejich práci značně komplikuje a někdy i ohrožuje samotnou jejich existenci.
Příkladem může být zkušenost Jakuba Zeleného z Farmy Zygón, která hospodaří ekologicky na několika pozemcích na okraji metropole. Ta odhaluje, jak křehká může být kontinuita zemědělského projektu, pokud není podpořená stabilním a předvídatelným systémem. Na část jejich pozemků, které má tato farma propachtované od hlavního města, jim končí pětiletá smlouva a o dalším využití rozhodne veřejná soutěž. V té ale není zohledněna žádná kontinuita, zkušenost ani předchozí péče o pozemek – jediným kritériem je výše nabídky. Tím se tak Jakub, který se o pozemek 5 let staral, ocitá v nejistotě.
A právě tato nejistota je pro zemědělce zásadní komplikací. „Plánujeme sezónu už od zimy. Pokud nevíme, jestli budeme moci pozemek v následující sezoně dál využívat, nemůžeme nic zasít ani si domlouvat odběratele. Letos jsme proto část pozemku raději úplně vyřadili z produkce, protože nebyla žádná jistota, že úrodu budeme moci sklidit,“ vysvětluje Jakub. Výzva k podání žádostí o pacht byla ze strany úřadu vyhlášena až začátkem července – uprostřed sezóny, kdy je na jakékoli změny už pozdě.
S tím souhlasí i Štěpán Říha, který hospodaří na několika hektarech městských pozemků v Letňanech a Jinonicích a dodává: “Určitě by jediným kritériem pro nabídky pachtu neměla být jen výše nabídky, ale i další kritéria jako způsob hospodaření, podpora biodiverzity, míra zapojení veřejnosti, vzdělávací a osvětový přesah projektu či míra zapojení znevýhodněných skupin”.
Navíc zemědělci dostali pouze měsíc na podání nabídky a v případě, že pozemek nezískají, mají zhruba stejně krátkou dobu na jeho vyklizení. I to je pro drobného zemědělce značná komplikace, jelikož nedisponuje ani technickým, ani personálním vybavením potřebným na přesun stávajících výsadeb a pěstebního zázemí. „Nemáme velké stroje ani tým zaměstnanců. Děláme to ručně, v malém měřítku, a pokud bychom měli všechno stihnout během měsíce, je to pro nás zničující,“ dodává Jakub.
Řešení přitom existují. Patří mezi ně například předem dané a včasné termíny pro prodloužení pachtu – ideálně mezi sezónami, tedy od podzimu do brzkého jara. Dále by bylo možné uvažovat o předpachtovním právu pro stávající zemědělce, kteří o pozemek pečují a chtějí pokračovat. A v případě, že pozemek připadne někomu jinému, by měl být farmářům poskytnut dostatečný čas na důstojný přesun.
Městské ekologické zemědělství nabízí praktický způsob, jak propojit město s krajinou a přiblížit lidem, odkud pochází jejich jídlo. Přináší příležitosti pro místní produkci, vzdělávání i udržitelné využití půdy. Aby ale mohlo fungovat dlouhodobě a efektivně, je potřeba, aby pravidla a podmínky byly jasné, stabilní a přiměřené. Pokud se podaří vytvořit prostor pro věcnou diskusi a hledání konkrétních řešení, může se situace postupně posunout k lepšímu a poskytnout hospodařícím farmářům větší jistotu i stabilitu.
Článek připravila Klára Hrdá jako součást projektu:
ViVid – Apprendre, entraîner et former vers les 3 V des réseaux alimentaires citoyens: Viabilité, Visibilité, Vivabilité, Erasmus project: 2023-1-FR01-KA220-ADU-000165801
Financováno Evropskou unií. Názory vyjádřené jsou názory autora a neodráží nutně oficiální stanovisko Evropské unie či Evroské výkonné agentury pro vzdělávání a kulturu (EACEA). Evropská unie ani EACEA za vyjádřené názory nenese odpovědnost.
