Gran Prato – inspirace místního dodavatelského řetězce v Itálii | Ampi – Asociace místních potravinových iniciativ, o.p.s.

Gran Prato – inspirace místního dodavatelského řetězce v Itálii

Jiný kraj, jiný mrav. I tak by se dalo nahlížet na různé způsoby pojmutí místních potravinových iniciativ, které propojují spotřebitele a producenty. A když už, tak je zde příklad rovnou z Itálie, země dobrého jídla a vína. Italům se totiž nedají zapřít jejich vysoké standardy na jídlo, které konzumují a produkují. Jedním z inspirativních počinů je Gran Prato Project zahájený v roce 2011 s úmyslem vytvořit místní dodavatelský řetězec obilovin. Celý projekt je cílen na Italský region Prato, v severním Toskánsku, s tradiční produkcí mouky a bohatou pekařskou historií. Hlavním cílem projektu je především podpořit místní zemědělství v dané oblasti a na to navázanou produkci potravin, zejména tradičního místního chleba „bozza pratese“.

Vše začalo vzdělávacím seminářem roku 2007, pořádaným místními orgány, univerzitou a dalšími subjekty, který dal vzniknout protokolu o návrhu zemědělského parku v oblasti Prato, tedy integraci jednotlivých zemědělských subjektů v koordinované společenství. Po tom, co první skupina výrobců více než rok experimentovala s pilotním projektem vytvoření krátkého dodavatelského řetězce chleba, vznikla v roce 2013 L’Associazione GranPrato. Asociace přitom není zaměřena pouze na zkrácení dodavatelských řetězců, ale i na produkty samotné a na celkové zlepšení situace v regionu, jeho ekonomiky a tradic, jak zmiňuje webová stránka projektu. Pojem místní produkt se zde stává jakýmsi středobodem tohoto města a přilehlého okolí a sdružuje stále rostoucí počet zemědělců, mlynářů, pekařů, cukrářů a maloobchodníků. Toto celkové propojení už existujících struktur přitom bylo v tomto projektu to nejzásadnější a určující roli zde sehrála Asociace Parco Agricolo di Prato.

Asociace je oním vůdčím a tmelícím prvkem všech aktérů skrze „pakt dodavatelského řetězce “, souhrnu přísných pravidel celého výrobního řetězce. Zavazuje členy k dodržování předpisů přijatých sdružením ve všech krocích, od zasetí obilí, přes sklizeň až po pečení a distribuci. Pravidla jsou to opravdu “detailní”. Například u produkce již zmiňovaného chleba „bozza pratese“, zasahuje sdružení jak do samotné receptury, tak i do postupu a ideálních podmínek pro prodej. To vše pro zachování místního kulturního dědictví nebo třeba minimalizaci negativních vlivů dusíkatého hnojení.

Jsou zde však i jiné důvody, které byly motivací pro samotný vznik projektu. Prato, jako mnoho dalších měst v EU, se potýká s řadou městských problémů souvisejících se špatnou kvalitou ovzduší, sociálním vyloučením, chudobou a zhoršeným městským prostředím. Důsledkem hospodářské krize posledních 10 let došlo k vyprázdnění průmyslových budov a dříve aktivních čtvrtí, které se staly opuštěnými a nefunkčními. I toto byl jeden z motivů, ale zároveň i brzd celého projektu. Projekt se totiž do značné míry setkal s vlažným přístupem veřejnosti v porovnání s výrobním sektorem (tj. zemědělci, mlynáři a pekaři), který byl připraven přijmout příležitosti, které nabízí udržitelné zemědělství. Někdy však byl problém i v nastaveném fungování struktur. Například v jedné z místních škol chtěla asociace navázat spolupráci ve formě dodávky chleba. Škola však požadovala chleba balené. Z této zkušenosti vyplynulo, že dodavatelský řetězec a malí řemeslní výrobci chleba se jen obtížně přizpůsobují průmyslové logice, zejména pokud jde o standardizaci výrobků a předpisy týkající se přepravy a balení.

Dalším z „neduhů“, s kterým se L’Associazione GranPrato potýkal bylo pasivní chování některých účastníků svého dodavatelského/hodnotového řetězce, kteří měli tendenci účastnit se pouze z ekonomických důvodů, aniž by se skutečně zapojili do ducha, aktivit, propagace a společenského života celé iniciativy. V důsledku toho bylo využívání značky GranPrato nižší než její potenciál. Jedním návrhem na to, jak projekt dále posunout by bylo zapojení místních veřejných orgánů (např. obce, provincie atd.) k místní potravinové politice, které by pomohli rozšířit dodavatelský řetězec, pokud jde o dosah na trh, typologii výroby, organizaci dodavatelského řetězce, vybavení, komunikaci a informování spotřebitelů a větší zapojení a angažovanost výrobců. Prozatím se však L’Associazione GranPrato rozhodla připojit ke konsorciu COACH aby se mohli Italové nechat inspirovat zas nějakým jiným krajem.

Projekt Gran Prato je jedním z inspirativních projektů, které můžete najít v Living Library. Ta vzniká jako součást evropského projektu COACH.

Autorka článku: Štěpánka Rikanová