Tenkrát na divokém biozačátku aneb jak přišly KPZetky do Čech

Následující řádky vznikly na základě volného rozhovoru s Janem Valeškou, ředitelem AMPI a vůdčí osobností tuzemských iniciativ za šetrnější hospodaření s půdou, zdravější potraviny a bližší vztah lidí ke krajině, ve které žijí. Honza stál u zrodu prvních komunitních zahrad, spolkových obchodů a iniciativ komunitou podporovaného zemědělství (KPZ) v naší republice, podílí se na chodu Nadace pro půdu a tak trochu sem všechny tyhle bohulibé aktivity dotáhl ze zahraničí. Proto už bylo na čase zeptat se ho, jak, kdy, proč a s kým to kdysi všechno začalo. Zaměříme se přitom hlavně na komunitou podporované zemědělství (více o něm na kpzinfo.cz). Nečekejte zcela vyčerpávající analýzu vývoje KPZ u nás, spíš takový malý impresionistický obrázek vydechující atmosféru té doby, ono klíčení a bobtnání. 

Dějství prvé – ekologické zemědělství se snaží dostat z undergroundu 

Bylo nebylo, tenkrát kolem roku 2004/2005, kdy téma ekologického zemědělství neřkuli biopotravin bylo totálním “undergroundem”, řešilo několik  ekologických zelinářů především to, jak svoje výpěstky dostat mezi lidi. Na promyšlenou propagaci ani domlouvání odbytišť většina z nich totiž neměla kapacitu ani know-how.  Tehdy nově vzniklá nezisková organizace PRO-BIO LIGA (pod vedením Honzy Valešky) se jim snažila pomoci organizací hromadných odběrů jejich produkce na Toulcově dvoře v Praze, podobně jako například Hnutí Duha v Brně, Olomouci či třeba Kaplici. 

PRO-BIO LIGA v té době šířila osvětu o biopotravinách a ekologickém zemědělství také prostřednictvím exkurzí na různé biofarmy či pomocí pravidelných biotrhů, kde svoje produkty prodávala zhruba dvacítka drobných ekologických zemědělců. Neprodali toho tehdy ale mnoho, protože většina lidí vůbec nechápala, jaký je rozdíl mezi ekologicky a konvenčně vypěstovanými potravinami a proč by si měli být ochotni za biopotraviny něco připlatit.  

Tento informační deficit se umocnil ještě tím, že tzv. “farmářské trhy” začal brzy organizovat kde kdo, aniž by činil rozdíl mezi bio a nebio, či dokonce sledoval, zda se prodává skutečně farmářská produkce. Pod nálepkou “lokální” se tu za nemalý peníz prodávalo ledasco, co s šetrnější, neřkuli úplně ekologickou produkcí mělo společného asi jako Láďa Hruška se Zdeňkem Pohlreichem.

Kometa ze zahraničí přináší KPZ

Pak jednoho dne přišla URGENCI – mezinárodní síť Komunitou podporovaného zemědělství (KPZ) – s projektem rozvoje této, v ČR toho času naprosto revoluční, formy partnerství mezi zemědělci a spotřebiteli ve “Východní Evropě”. Nabízeli lidi v oboru zběhlé, kteří by sloužili jako rozsévači této myšlenky v našich agroekologickým bohem zapomenutých krajích. PRO-BIO LIGA se tehdy spojila s brněnskou Veronicou, DUHOU, Alenou Malíkovou – tehdy předsedkyní RC PRO-BIO Moravská Brána – a jihočeskou Rosou, aby společně chytily příležitost za pačesy a získaly od URGENCI pár francouzských aktivistek, které přijely vysvětlit  ideu komunitou podporovaného zemědělství  k nám. Dámy to byly šarmantní, leč jejich pohled na to, jak má KPZka fungovat, byl poměrně striktní, nepřipouštějící větší odchylky od jimi hlásaného modelu. Snad to byla tato jistá úzkoprsost, částečně snad také fakt, že představa přímého partnerství mezi zemědělci a spotřebiteli byla pro většinu Čechů zatím až příliš revoluční, leč jedním jediným květem této spanilé rozsévací jízdy byla  KPZka ekozemědělce Karla Tachecího na Toulcově Dvoře.

Z tohoto předKPZkového marasmu nás na štěstí vytrhl rok 2010-11, kdy se PRO-BIO LIZE podařilo získat projekt, v jehož rámci jsme sem mohli přivézt několik lidí z Anglie a Německa, kteří podobně jako předtím Francouzi, ale otevřenějším a pro náš kulturní okruh bližším stylem, přednášeli po republice o všech pozitivech i úskalích komunitou podporovaného zemědělství. A tentokrát, světe div se, s mnohem větším úspěchem. Na konferenci o KPZ na Českou zemědělskou univerzitu si tenkrát přišlo poslechnout naše tři zahraniční řečníky neuvěřitelných 150 posluchačů a na další akci v Plzni na 60  zemědělců (informace o akci a prezentace přednášejících zde). Díky této informační kampani vznikly nové buňky KPZ na Ostravsku a v Brně.

Navíc jsme mohli pár nadšených lidí v rámci projektu vyvézt na zkušenou do zahraničí. Následkem čehož, konkrétně nadšením z anglické zkušenosti, pak vzniklo první komunitní hospodářství (jakási vyšší forma KPZ) u nás s názvem KomPot.

 

 

A už to jede

V roce 2013 fungovala už v ČR zhruba desítka KPZ komunit, přičemž všichni jejich koordinátoři se navzájem znali a pravidelně se potkávali – v Brně, Praze či v Ostravě. Část těchto lidí, v čele s Honzou valeškou, založila v roce 2014 Asociaci místních potravinových iniciativ (AMPI) s cílem podporovat a propojovat vznik a rozvoj KPZ a všech podobných alternativních potravinových systémů v ČR. Nicméně, “zlaté” časy, kdy se všichni kolem KPZtek znali a chodili spolu na pivo, s nárůstem počtu komunit nevyhnutelně skončil. Nové a nové KPZky od těch dob vznikaly a vznikají bez jakékoli vazby na toto původní “jádro”. Je samozřejmě dobře, že vznikají  živelně a autonomně. Je ovšem škoda, že mnozí zakladatelé a koordinátoři KPZ ztrácejí povědomí o tom, že tu je nějaká střešní organizace, která jim může poskytnout spoustu užitečného know-how, praktických rad, pomoci jim s propagací při hledání podílníků, propojit je s dalšími komunitami i zemědělci atd. Mnozí KPZ koordinátoři se tak zbytečně potýkají s těžkostmi, které by při propojení s AMPI nemusely vůbec nastat, anebo by byly minimálně snáze překonány.

Aby začala fungovat intenzivní spolupráce a propojenost mezi existujícími KPZkami navzájem i mezi KPZkami a lidmi, kteří je podporují, iniciovala začátkem roku 2020 AMPI diskusi o vytvoření “KPZkoALICE”. “Cílem tohoto společenství KPZek je propojovat zemědělce a spotřebitele zapojené do iniciativ KPZ a jim podobných potravinových iniciativ, tak aby mezi sebou mohli sdílet zkušenost a vytvářet společenství, a zároveň propagovat, posilovat a rozvíjet iniciativy KPZ v ČR a zapojovat je do celoevropského dění.” Tak praví návrh zakládací listiny této koalice, jejíž zrod  je tématem letošního roku a která zatím vznikla aspoň jako skupina na facebooku. Připojit do koalice se může kdokoli se zájmem o téma – viz https://kpzinfo.cz/co-je-kpz/kpzkoalice/

A jak se bude hnutí KPZ u nás vyvíjet v budoucnu – zda bude divoce vzkvétat anebo zarůstat plevelem a uvadat – to máte i Vy ve svých rukou. Finančně přispět na rozvoj zemědělství příznivého k lidem i planetě můžete prostřednictvím darovacího tlačítka https://www.darujme.cz/projekt/1201721

K čemu jsou vlastně KPZky dobré? Proč nestačí kupovat biopotraviny v obchodě?

  • KPZ je postavené na přímém vztahu mezi zemědělci a spotřebiteli BEZ PROSTŘEDNÍKŮ. Tím, že tu chybí prostředník (obchodník), který by navyšoval cenu potraviny o vysokou marži pro sebe, může jít zisk přímo ekozemědělci. Konečná cena vzniká dohodou mezi zemědělcem a podílníky, takže by měla být férová pro obě strany.
  • Podílníci v KPZ jsou ochotni zemědělci zaplatit předem (zpravidla na půl roku či rok předem). To pro zemědělce představuje jinde těžko získatelnou jistotu odbytu a může peníze  investovat do rozvoje svého hospodářství. 
  • Člen KPZ má přímou osobní vazbu na toho, kdo pěstuje jeho jídlo a ví, jakým způsobem se to děje. Zemědělci svým podílníkům většinou posílají pravidelné informace o aktualitách z dění “na poli” a zvou je i na  občasné společenské akce na farmě. K takovému jídlu pak máte úplně jiný vztah než k tomu ze samoobsluhy – téměř, jako byste si ho vypěstovali sami.
  • Díky KPZ máte pravidelný přísun zdravé zeleniny, případně i ovoce či mléčných a masných výrobků (podle toho, do které KPZ jste se přihlásili) a dostanete se zde k celé řadě druhů zeleniny, které v běžných obchodech nejsou vůbec k dostání a možná jste ani netušili, že existují. 
  • Zapojením do KPZ se stáváte aktivní součástí místní komunity, což může být prospěšné a radostné samo o sobě. Potkáte podobně smýšlející lidi a možná tu kromě zeleniny vypěstujete i nová přátelství nebo nápady, co společně podniknout ve vaší lokalitě. 

Autor textu: Iva Nevečeřalová